Nikogda ně zabuděm!

Na náměstí Interbrigády v Praze se 9. května 1980 odehrála velká sláva. Soudruzi slavili výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Při té příležitosti zde odhalili pomník maršála Koněva. Jak bývalo tehdy u podobných ceremonií zvykem, veřejnost přijala událost vlažně. Nadšení z květnových dnů roku 1945, kdy se všichni radovali z konce hrůzné války a Sověty oslavovali jako osvoboditele, dávno kamsi zmizelo. Mnohem čerstvější vzpomínku měli lidé na srpen 1968, kdy vojáci téhož Sovětského svazu přijeli jako okupanti. V roce 1980, když se tu vztyčovala socha maršála Koněva, se srpnové okupaci oficiálně říkalo „bratrská pomoc“.

Netrvalo dlouho a komunistický režim se zhroutil u nás i v Sovětském svazu. Tak jako jsme srpnový vpád mohli opět nazývat pravým jménem – okupace, mohly zaznít i čtyřicet let zamlčované příběhy. Obraz osvobození a konce druhé světové války se tak stal mnohem plastičtějším. Když se ale radní Prahy 6 rozhodli, že sochu maršála Koněva na náměstí Interbrigád nechtějí, vzbudil tento krok silné vášně. Jednostranný mýtus o osvobození naší země sovětskou armádou, dlouhá léta pěstovaný komunistickou propagandou, v myslích a srdcích některých lidí hluboce zakořenil.

Namísto frází a pomníků z dob komunismu přináší tato dočasná výstava svědectví lidí, kteří ony doby zažili a vyprávěli o nich Paměti národa. O tom, jak v květnu 1945 nadšeně a spontánně vítali rudoarmějce, ale také o tom, jak rodiny ukrývaly mladé dívky i majetek před vojáky z Východu. Vzpomínají na úlevu a vděk, že válka skončila, ale zaznívají také příběhy o tom, jak tehdy bolševici odvlékali do sovětských gulagů neboli pracovních lágrů na Sibiři ty, kdo se jim před mnoha lety postavili. Pamětníci nám vyprávěli o stalinském komunismu i o jeho československé verzi. Zažili naději a obrovské zklamání v roce 1968, radost ze svobody po roce 1989 spojené s odchodem sovětských armád.

Osvoboditel přináší svobodu a nenárokuje si, že bude o osvobozeném rozhodovat.

S ohledem na současný výzkum historiků i vzpomínky tisíců pamětníků můžeme více než 75 let od konce druhé světové války konstatovat: Sovětský svaz se bezesporu zásadně zasloužil o porážku nacistického Německa. Ale svobodu nám nepřinesl. Osvobozoval nás od nacistů, ale neosvobodil nás pro svobodu. Rudá armáda se na „osvobozených“ územích často chovala jako dobyvatel, který nectí zákony. Vzhledem k tomu, co se pod dozorem SSSR v této zemi odehrávalo po čtyřicet let komunistické totality, není divu, že se nám dnes příčí označovat Sovětský svaz za osvoboditele.

„Bolšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki, spasibo bolšoje, nikogda ně zabuděm, nikogda ně zabuděm!“

Karel Kryl