Miroslav Jeník a jeho bratr Ladislav zachránili ráno 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách hořící ženu. Pohotově ji odtáhli z ulice, kterou zachvátily plameny a pustošily exploze po havárii vozu okupační sovětské armády. „Jeli jsme v mém malém Fiatu 600 přímo v ruské koloně. Do Desné sjížděla z Příchovic a ZILu se přehřály brzdy.“ Miroslav Jeník duchapřítomně strhl auto na stranu.

„Ruský náklaďák nás těsně minul. Ve velké rychlosti naboural bokem do sklárny. Z rozbité cisterny se vylil benzin, za chvíli chytnul a vybuchl.“

Miroslav a jeho bratr neváhali a vyrazili na pomoc. Hořící ženu uhasili dekou. Oba při tom utrpěli popáleniny, žár Miroslavovi natrvalo poškodil oči. Na místě tenkrát uhořela čtyřiasedmdesátiletá Marie Vodáková a její osmiletá vnučka Dagmar.

Se zachráněnou ženou se bratři Jeníkovi už nikdy nepotkali, i když se o to pokoušeli. Miroslav se totiž dostal s komunistickým režimem do konfliktu. Kvůli protestům proti sovětské okupaci ho normalizační režim v roce 1970 na deset měsíců uvěznil. Do vězení putovali i jeho dva kamarádi a kolegové pracující v dolomitových jeskyních Bozkov. Čím se mladíci provinili? Na nástěnce u vchodu do jeskyní měli protisovětská hesla, z amplionu pouštěli zakázané vysílání Svobodné Evropy a zpívali protiokupační písně „Běž domů, Ivane“ a „Až bude Gustáv Husák viset na větvi“.

Vpád

Na jaře 1968 lidé v Československu ožili nadějí. Komunisté slibovali zrušení cenzury, obnovení soukromého hospodaření a mnoho dalšího. To se však soudruhům v Sovětském svazu nelíbilo. Touha po svobodě by mohla nakazit i další země a národy ve východním bloku.

V noci na 21. srpna probudilo obyvatele této země hučení letadel a burácení tanků. Armády Sovětského svazu a dalších komunistických zemí Varšavské smlouvy naši zemi přepadly. Bezbranní lidé vybíhali do ulic, stavěli se do cesty tankům, snažili se s okupanty diskutovat, hrozili jim pěstmi. Všechno bylo marné. Naše lidově demokratická armáda tuto zemi nebránila. Vedení státu Sověti deportovali do Moskvy a přinutili jej ke kapitulaci. Až na Františka Kriegla se všichni – prezident Ludvík Svoboda, generální tajemník KSČ Alexander Dubček, předseda vlády Oldřich Černík a další – podvolili. Během srpnových dní Sověti zabili 137 lidí. Československo se na další dvě dekády stalo okupovanou zemí.