Poté, co Vasila Coku po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi v roce 1939 vyhodili z reálného gymnázia v Chustu, pokusil se o útěk do Sovětského svazu.

„Nic jsme nevěděli. Můj tatínek byl komunista a na půdě měl schovaný nějaký letáky. Já jsem je našel a z nich jsem se dozvěděl, že v Sovětském svazu je to jiné, že je tam dobře.“

Vysnil si, že v takové zemi bude moci studovat, ale místo toho skončil v nápravně pracovních táborech. „V gulagu už jsem si nic nepřál. Chtěl jsem se jen dostat do vnitrozemí a tam hned umřít. Žádný přátelství tam neexistovalo. Tam byl každý na vlastní pěst. Během půlroku až roku člověk přestal myslet a stal se zvířetem. Nemyslícím člověkem,“ vzpomínal Vasil Coka na tříletý pobyt v gulagu.

Vysvobodil ho až vznik československých vojenských jednotek v Sovětském svazu, kam byl povolán v únoru 1943. Prošel pak mnoha boji od Kyjeva až po Moravu. Těsně před koncem války utrpěl při osvobozování Bystřice pod Hostýnem průstřel plic a žaludku.

V roce 1947 Vasila Coku kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům propustili z činné vojenské služby. Dostal trafiku, komunisté mu ji ale znárodnili a jako nespolehlivého ho degradovali na vojína. „Já jsem byl šťastný, že mě nezavřeli a že mě NKVD jako několik mých kamarádů neodvlekla na Sibiř.“

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.