Jako kluk zažil Richard Praus osvobození Písku americkou armádou 6. května 1945 i příchod sovětských vojáků o čtyři dny později.

„Písek ležel za demarkační čárou, to znamená v sektoru osvobození Rudou armádou. Její postup se ale zbrzdil na Brněnsku, takže Sověti dorazili do Písku až 10. května 1945 odpoledne,“ vzpomíná.

„Před radnicí tehdy došlo k slavnostnímu přípitku důstojníků americké a sovětské armády a po upřesnění demarkační čáry Američané Písek vyklidili,“ dodává Richard Praus, který v těch dnech vodil domů na přespání americké i sovětské vojáky. Vzpomíná například na seržanta jménem Moon, který měl prý největší radost z vany napuštěné horkou vodou.

Po roce 1948 se ale na Američany mělo zapomenout a v souvislosti s koncem války se mělo mluvit jen o sovětských osvoboditelích. Léty pokřivený obraz osvobození se Richard Praus rozhodl napravit po sametové revoluci. Založil sdružení Buddies of the 4th Armored Division (Kamarádi 4. obrněné divize). V rodném Písku pak prosadil vybudování pomníku pravým osvoboditelům. „Křivda byla po padesáti pěti letech konečně napravena,“ řekl při jeho slavnostním odhalení v roce 2000.

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.