Disident a známý aktivista John Bok přišel kvůli podpisu Charty 77 o práci. Nové zaměstnání našel jako dělník u cirkusu, který tři čtvrtě roku cestoval po Sovětském svazu. Navštívil také město Suzdal, kde byl za války vězněn jeho otec Bedřich Bok. Ten za války utekl z protektorátu a snažil se přes Polsko dostat na Západ, ale ve válečné vřavě se ocitl v Rusku a jako podezřelý cizinec byl vyšetřován NKVD.
John Bok se vydal do kláštera, kde byl jeho otec za války internován. Tam ho přátelsky oslovil pravoslavný kněz v černém rouchu: „Ty inostraněc, da?“ – „Ano,“ přisvědčil John Bok, „jsem cizinec, z Československa.“ – „Z Československa? Tak to nejsi cizinec. To už jsi náš!“ rozesmál se pop. John Bok se zasmál spolu s ním, uvnitř ho ale zamrazilo.
„Tohle říkal církevní hodnostář, žádný komunista. Jen pár let po invazi vojsk Varšavské smlouvy tam vnímali Československo jako svoje území. Taková mentalita tam prostě byla.“
Dozor
Komunisté po únoru 1948 po sovětském vzoru zlikvidovali občanské svobody. Okradli každého, kdo vlastnil půdu či jiný majetek. Uvěznili tisíce lidí v pracovních táborech, kde mnozí v nelidských podmínkách dobývali uranovou rudu pro Sovětský svaz. Stovky nepohodlných komunisté zavraždili či odsoudili k trestu smrti a popravili (Píka, Horáková, Broj, Slánský a další). Izolovali zemi od svobodného světa, zavedli cenzuru. Ne každý se vzdal. Stateční lidé zakládali odbojové skupiny, převáděli uprchlíky přes hranice. Bránili se počínající totalitě slovy i skutky.
Nezačalo to ale 25. únorem 1948. Komunistická strana posílena autoritou Sovětského svazu s aureolou „osvoboditele od nacismu“ se stala politickým hegemonem už dříve, což potvrdila i vítězstvím v napůl svobodných volbách v roce 1946. Soudruzi tehdy lhali, když voliče ujišťovali, že nepůjdou sovětskou cestou, že „kolchozy u nás nebudou“. Po únorovém puči prohlásili, že „vůle vládnoucí třídy jest povýšena nad zákon“. A tuto vůli dělníků že „zastupuje“ právě komunistická strana. Země se na dlouhých čtyřicet let podřídila vůli vedoucích představitelů Sovětského svazu. KSČ v zásadních otázkách podléhala direktivám z Moskvy. Na průběh vykonstruovaných monstrprocesů dohlíželi sovětští poradci. Avšak nic z toho nesnímá z domácích aktérů hlavní odpovědnost za rozsáhlé zločiny, které charakterizovaly tuzemský totalitní systém.
