Poté, co v roce 1939 Podkarpatskou Rus ovládli Maďaři, musela studentka Jiřina (tehdy Severová) opustit střední školu a nastoupit na nucené práce. S několika spolužáky se rozhodla utéct do Sovětského svazu v naději, že ji tam nechají dostudovat. Rozčarování přišlo krátce po překročení hranic.
„Jste čeští špioni!“ obvinil je sovětský pohraničník.
Skončili ve vězení a později v gulagu na Uchtě. Vězni museli v šedesátistupňovém mrazu tahat plovoucí dřevo z polozmrzlé řeky. „Lehla jsem si na sníh a chtěla jsem umřít. Slyšela jsem, že zmrznutí je dobrá a lehká smrt,“ připomněla Jiřina moment, kdy ztratila vůli k životu. Tehdy ji prý zachránila jedna ze spoluvězeňkyň – ruská prostitutka. Později Jiřinu poslali na práci do kazašského kolchozu, kde naopak v nesnesitelných vedrech kopali zavodňovací kanály.
Mezitím nacistické Německo napadlo Sovětský svaz a vězni z Československa mohli vstoupit do formující se vojenské jednotky. „Svoboda nebyl pánem své armády. Sověti byli páni,“ vzpomínala Jiřina Tvrdíková. Sovětští politruci např. direktivně změnili plán Československého armádního sboru na postup při bitvě v Dukelském průsmyku. Ona sama málem zahynula během bojů u Liptovského Mikuláše, když dostala kulku do páteře a skončila zasypána hlínou. Ještě mnoho let po válce trpěla traumatem a halucinacemi z prožitých hrůz.
Osvobození
Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.
Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.
