Johanna Sieredzká se narodila do sudetoněmecké rodiny v obci Horní Žleb u Děčína. V roce 1945 tam zažila osvobození Československa sovětskou armádou: „Všichni jsme se těšili na konec války,“ vzpomínala. „Náš starosta, bývalý učitel a velmi dobrý člověk, šel naproti ruským tankům, aby je přivítal. Tak jsme byli zvědaví, co s ním udělají. Asi za půl hodiny se přikulhal zpátky a říkal:

„To jsou strašně hodní lidé! Podali mi ruku z tanku, dali mi napít vodky a bylo to hezké. Všichni říkají, jak jsou ti Rusáci hrozní, jak znásilňujou ženský, a oni jsou takoví hodní!“

V čele kolony tanků jeli ruští důstojníci. Horší to podle Johanny Sieredzké bylo, když se objevili řadoví tankisté, vojáci z asijských republik Sovětského svazu. Byli prý divocí: „My mladí jsme se chodili koupat do rybníka. Pamatuji si, jak nás na rozkaz důstojníka pořád hlídal jeden Rus s puškou, aby nás nějací jiní vojáci neznásilnili,“ vyprávěla.

Přesto se u Horního Žlebu odehrála tragédie: „Žila u nás Uschi Winklerová, krásná a chytrá holka. Maminka měla jenom ji a hodně se o ni bála. Všiml si jí jeden ruský voják, šel za ní a přemlouval ji, ať jde s ním. Ona se mu ale nechtěla oddat. Tak ji střelil přímo do prsou. Ruský důstojník pak vojáka na místě zastřelil,“ vzpomínala Johanna Sieredzká.

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.