Dvacetiletý dělník Milan Richter nastoupil v roce 1954 základní vojenskou službu. Vojsku se upsal na celý život. Vstoupil do KSČ a sloužil u pohraniční stráže na hranici s tehdejším západním Německem. V této roli zažil i uvolnění poměrů v roce 1968 a následnou invazi armád Varšavské smlouvy. Přijal tehdy výklad o hrozící kontrarevoluci nadiktovaný sovětskými okupanty.

Ačkoli Milan Richter vítal nástup sovětského reformisty Gorbačova a připouští, že podmínky na hranicích se měly uvolnit dřív, zhroucení komunistického režimu v Československu nesl nelibě. V nových poměrech už v armádě sloužit nechtěl a odešel do důchodu. Vadí mu vliv zahraničního kapitálu a údajný výprodej národního bohatství. Proti tomu staví tezi, že sovětská armáda, která musela počátkem 90. let Československo opustit, žádný majetek neodnesla. Přitom ale například pomíjí obrovské ekologické škody po sovětských okupantech, s jejichž následky se potýkáme dodnes.

„Zná někdo větší totalitu, než je totalita peněz?“

klade řečnickou otázku a jmenuje čtyři jistoty, které podle něj dokázal komunistický režim zajistit: „Jíst, pít, šatit se a bydlet.“ Dodnes se angažuje v Klubu českého pohraničí. Podle něj není role strážců hranice náležitě doceněna. „Pravda se nakonec prosadí, i když mezitím uplynou celé generace,“ říká Milan Richter a dodává:

„Stát, který si nestřeží své hranice, není státem.“

Odchod

V osmdesátých letech 20. století se komunistické režimy hroutily ekonomicky i společensky. Zaostávání za svobodným světem již nebylo možné zastírat a občané se dovolávali svých práv. Ze Sovětského svazu v éře Michaila Gorbačova přicházely zvěsti o změnách. V naší zemi vládla už druhou dekádu stejná sestava normalizačních aparátčíků, kteří do té doby soudruhům z Moskvy oddaně naslouchali, o tzv. perestrojce – přestavbě však slyšet nechtěli.

Když se u nás v listopadu a prosinci 1989 totalitní režim pod obrovským náporem občanských nepokojů počal hroutit, takřka 80 tisíc sovětských vojáků, o jejichž hrozbu se zdejší režim opíral, zůstalo v kasárnách – dostali rozkaz nezasahovat. V únoru 1990 přicestoval do Moskvy na oficiální návštěvu nový prezident Václav Havel. Sověti se omluvili za okupaci v srpnu 1968 a ministři zahraničních věcí uzavřeli dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa. Vyjednávání se účastnil i poslanec a hudebník Michael Kocáb. Ten 24. června 1991 uspořádal na oslavu této události v pražské Sportovní hale koncert se svou kapelou Pražský výběr, na němž jako host vystoupil světoznámý rocker Frank Zappa, a celá show skončila symbolickým odletem figuríny sovětského vojáka ve vrtulníku. Tři dny nato odjel z naší země skutečný „poslední sovětský voják“, velitel střední skupiny vojsk Eduard Arkadjevič Vorobjov. Celkem opustilo Československo 73 500 sovětských vojáků, 39 000 jejich rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice.