Když se 5. května 1945 ozval rozhlas s výzvou o pomoc, šestnáctiletý Ivan Kieslinger si oblékl skautský kroj a vydal se do centra Prahy. Spolu s dalšími skauty se přihlásil veliteli povstání generálu Kutlvašrovi. Chtěli bojovat. Generál jim poděkoval, ale protože neměli střelné zbraně, řekl jim, že je nepotřebuje. Den nato Ivana z velitelství vyslali do Motola, tamní cvičiště ovládala německá posádka.

Ku Praze se už blížila Ruská osvobozenecká armáda, tzv. vlasovci, do té doby rudoarmějci – zajatci bojující na straně nacistického Německa. Na konci války se rozhodli postavit se na stranu pražských povstalců proti Němcům. Německá posádka v Motole se vzdala, vlasovci se zmocnili kulometů a učili mladé skauty, jak se z nich střílí.

V následujících dnech Ivan pomáhal bránit hlavní poštu v Jindřišské ulici, kde fungovala důležitá telefonní ústředna, běhal mezi velitelstvími jako spojka. Dne 8. května nafasoval protitankovou zbraň – panzerfaust a ocitl se uprostřed ostrého pouličního boje na Václavském náměstí. Ukryl se na schodech vedoucích do suterénu k pánským záchodkům. Kamarád našel v jednom ze zničených obchodů velké zrcadlo a dával Ivanovi signály.

„Německý tankista měl zřejmě smysl pro humor a zrcadlo mu z ruky vystřelil dělem. Kamarád zapadnul za roh. Byl úplně bílej,“
vzpomínal Ivan Kieslinger.

Tank se ale stáhl a střelba postupně utichla. „Asi tak kolem šesté večer se vyrojili domovníci a začali zametat sklo. Pochopili jsme, že je konec války.“

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.