Josef Kulich se narodil v české obci Stromovka na Volyni v tehdejším Polsku. Zažil sovětskou i nacistickou okupaci této oblasti a v březnu 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru. Zařadili ho k tankistům. U města Krosno utrpěl průstřel nohy střepinou granátu, bojoval na Dukle, účastnil se ostravsko-opavské operace a dalších osvobozovacích bojů na území Československa.
Po válce se usadil v Břvanech u Loun a soukromě hospodařil. Tušil, že s Rudou armádou do Československa přijde i ztráta svobody. Vzpomínal na setkání v jednom pražském hotelu v roce 1945: „Jednou si ke mně přisedl člověk a já mu vyprávěl, co jsem zažil, jak to tady se Sovětským svazem bude. Gulagy, kolchozy. Já jsem věděl, že to sem přijde. A on na to, že to není možné, že jsme kulturní národ.“ Josef Kulich mu odpověděl:
„No právě! Protože jsme kulturní národ, zatočí s námi dřív než s Ukrajinci.“
Nemýlil se. Po únoru 1948 nastala kolektivizace i v Československu a sám čelil nátlaku, aby vstoupil do jednotného zemědělského družstva. Po zkušenostech ze Sovětského svazu věděl, co by pro něj a jeho rodinu případný odpor znamenal.
Dozor
Komunisté po únoru 1948 po sovětském vzoru zlikvidovali občanské svobody. Okradli každého, kdo vlastnil půdu či jiný majetek. Uvěznili tisíce lidí v pracovních táborech, kde mnozí v nelidských podmínkách dobývali uranovou rudu pro Sovětský svaz. Stovky nepohodlných komunisté zavraždili či odsoudili k trestu smrti a popravili (Píka, Horáková, Broj, Slánský a další). Izolovali zemi od svobodného světa, zavedli cenzuru. Ne každý se vzdal. Stateční lidé zakládali odbojové skupiny, převáděli uprchlíky přes hranice. Bránili se počínající totalitě slovy i skutky.
Nezačalo to ale 25. únorem 1948. Komunistická strana posílena autoritou Sovětského svazu s aureolou „osvoboditele od nacismu“ se stala politickým hegemonem už dříve, což potvrdila i vítězstvím v napůl svobodných volbách v roce 1946. Soudruzi tehdy lhali, když voliče ujišťovali, že nepůjdou sovětskou cestou, že „kolchozy u nás nebudou“. Po únorovém puči prohlásili, že „vůle vládnoucí třídy jest povýšena nad zákon“. A tuto vůli dělníků že „zastupuje“ právě komunistická strana. Země se na dlouhých čtyřicet let podřídila vůli vedoucích představitelů Sovětského svazu. KSČ v zásadních otázkách podléhala direktivám z Moskvy. Na průběh vykonstruovaných monstrprocesů dohlíželi sovětští poradci. Avšak nic z toho nesnímá z domácích aktérů hlavní odpovědnost za rozsáhlé zločiny, které charakterizovaly tuzemský totalitní systém.
