„Žili jsme pořád ve strachu. Po nocích k nám chodili banderovci, Rudá armáda odvážela lidi na Sibiř, pak přišli Němci. Takže vstoupit do armády jsem se nebála,“ vypráví Slávka Altmanová, rozená Ficková.

Pochází z obce Semiduby na Volyni, ležící dnes na Ukrajině. Česká menšina zde žila kulturně a dětem včetně Slávky byla vštěpována láska k původní vlasti. S počátkem války se však volyňští Češi ocitli v kleštích mezi bolševiky, banderovci a německými okupanty. Otec Vladimír Ficek jen se štěstím unikl odvlečení NKVD.

Poté, co počátkem roku 1944 Rudá armáda z Volyně nacisty vyhnala, Slávka dobrovolně vstoupila do armády. Absolvovala krátký výcvik v Haliči a koncem srpna už jela jako spojařka s dělostřelci na frontu. Prošla tvrdými boji na Dukle a v řadách 1. československého armádního sboru se dostala až do Prahy.

Strachu se Slávka Altmanová nezbavila ani po válce. Dva roky čekala, jestli budou její rodiče moct přijet za ní do Československa. „Stalin to blokoval, nechtěl je pustit,“ vypráví. Psychické i fyzické následky válečných let ji pak provázely celý život.

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.