Koncem léta 1944 stanul u dveří domku rodiny Košárkových poblíž Malé Bystřice na Valašsku neznámý muž – Nikolaj Alexandrovič Kuzmin. Velel sovětské paradesantní jednotce „Za rodinu“. Když Košárkovi souhlasili, že pomohou, mávl na další:

„Z jednoho partyzána jich bylo pětadvacet. Udělali si u nás základnu,“ vypráví Jaromíra Kočnarová, tehdy Košárková.

Rodina partyzánům všemožně pomáhala – zásobovala je jídlem, prala jim a opravovala oděvy, přespávali u nich. Z osmileté Jaromíry partyzáni udělali spojku. Polomrtvá hrůzou nosila lesem papírky se vzkazy. Vojáci jí radili, aby motáky snědla, kdyby ji dopadli.

Na podzim nacisté nedaleko odhalili skrýš partyzánů, ve stodole u Štůskových. Vojáci statek obklíčili, zaútočili a mnoho partyzánů na místě postříleli. Rodině Štůskových se nic nestalo. Partyzán Nikolaj – Kolja rozhodl o popravě hospodáře se slovy: „To on nás prozradil, když se mu nic nestalo. Za to přijde o život!“ Jarmila vzpomíná na dramatické chvíle: „Maminka ho strašně prosila, že soused má děti a že Kolja nemůže vědět, jestli to byl skutečně on. Neposlechl.“ Velitel partyzánů hlídal chalupu Štůskových každý večer, a když hospodáře jednoho lednového dne roku 1945 uviděl u okna, zastřelil ho. „Maminka brečela a na Kolju zanevřela.“

Úkryt u rodiny Košárkových naštěstí nikdy nebyl prozrazen. Všichni ze statku se dožili konce války. „Skákala jsem radostí, až si naši mysleli, že jsem zešílela,“ vypráví Jarmila Kočnarová.

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.