V osmnácti se Vratislav Herold stal komunistou z přesvědčení. A ze vzteku, že nebyl zvolen předsedou jakéhosi kulturního spolku, si řekl: „Já vám ukážu!“ A přihlásil se k StB. V hodnosti majora vedl protiamerické oddělení a vysílal špiony na Západ.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 prozřel. Nevěděl, co soudruzi v SSSR chystají. Brzy ráno na něj čekal banální rozkaz: hlídkovat před všemi západními ambasádami v Praze:
„Abychom tam čuměli, jestli se budou lidi srocovat. Jinak nic. Pak jsme byli staženi. A od té chvíle jsme seděli v kanceláři.“
Podle slov estébáka Herolda soudruzi od StB okupaci proseděli, pili kafe a kouřili. Čekali, co bude. „V těch dnech se naši agenti, spolupracovníci, dokonce i důvěrníci s námi nechtěli scházet. Když jsem někomu zavolal, říkal, že je nemocný. Také byli v rozkladu, jako my. Čekalo se, co rozhodne Dubček. Byl to bačkora, to se vědělo. Zženštilec. Používal komunistické fráze. A fráze se přece při revoluci nepoužívají!“ vzpomíná.
Z StB ho vyhodili, protože odmítl nazývat okupaci „bratrskou pomocí“. Poté pracoval jako účetní, potýkal se se závislostí na alkoholu.