Osmnáctiletý Ivo Feierabend, syn předválečného ministra zemědělství Ladislava Feierabenda, viděl krádeže a násilí rudoarmějců v květnu 1945. Jeho otec se za války choval neobyčejně statečně. Před Gestapem utekl do Anglie a stal se spolupracovníkem prezidenta Beneše. Syn Ivo, dcera a manželka zůstali v protektorátu, část rodiny nacisté uvěznili v koncentračním táboře. Ivo vzpomíná na konec války s hlubokou vděčností vůči všem, kteří tuto zemi osvobodili. Stal se však také svědkem zločinů
sovětských vojáků:

„Jel jste na kole, sovětský voják vás zastavil, vyrval vám kolo a odjel. Nebo to jejich ,Davaj časy!‘“

Vzpomíná, jak chtěl sovětský voják po jeho tatínkovi, aby mu opravil hodinky: „Nebyly to hodinky, nýbrž kompas! Ten voják nedokázal pochopit, proč se ručička točí. Znovu a znovu tatínka žádal, aby mu je opravil. Tatínek trpělivě vysvětloval. Voják stále nerozuměl a začínal ztrácet trpělivost. Vypadalo to, že všechny na místě postřílí,“ vzpomíná emeritní profesor politologie a filozofie University of San Diego v USA Ivo Feierabend.

Otec Ladislav Feierabend po únoru 1948 unikl zatčení StB. Estébákům mlátícím na dveře pražské rodinné vily otevřel Ivo. Podle smluveného znamení si dal do úst dýmku a sestra varovala otce. Tomu se podařilo vyskočit oknem do zahrady právě ve chvíli, kdy estébáci dupali po schodech k jeho pracovně. S pomocí statečných lidí pak uprchli na Západ i ostatní členové rodiny.

Osvobození

Nacistické Německo bylo ve druhé světové válce poraženo odhodláním, statečností a bojovým nasazením vojáků USA, Velké Británie, Polska, Francie, Sovětského svazu a dalších zemí a národů. Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem se ale ke Spojencům připojil až ve chvíli, kdy byl sám v červnu 1941 nacisty napaden. Do té doby se SSSR choval jako partner nacistického Německa v duchu paktu Molotov–Ribbentrop uzavřeného krátce před vypuknutím války. Když tehdy desetitisíce Čechoslováků utíkaly před nacisty do SSSR, skončily často v pracovních táborech Gulagu. Rudá armáda vstoupila do války až v létě 1941 po napadení nacistickým Německem.

Sovětský svaz nasadil na východní frontu přes šest milionů vojáků. Můžeme mluvit o velkém hrdinství a obrovských ztrátách. Rudá armáda za velikého úsilí porážela lépe vyzbrojený a vycvičený německý Wehrmacht a s tím logicky rostla prestiž „země sovětů“. Mluvíme-li však o osvobození Československa, musíme vedle obětí Sovětů (uvádí se až 140 tisíc padlých rudoarmějců) zmínit i desetitisíce našich vojáků bojujících po boku Spojenců na východní i západní frontě, statečné slovenské povstalce, parašutisty, partyzány a tisíce jejich pomocníků, povstalce z barikád českých měst na sklonku války a v neposlední řadě vojáky americké armády, kteří osvobozovali část československého území od západu, i pozapomenuté rumunské vojáky postupující se Sověty od východu. Dne 8. května 1945 zavládl v Evropě po dlouhých šesti letech mír a Československo se stalo osvobozenou zemí. Bohužel však ne svobodnou.