Jako dítě zažil Josef Platz v pražských Dejvicích osvobození v květnu roku 1945 i invazi armád Varšavské smlouvy o třiadvacet let později. „Poprvé přišli Rusové jako zachránci, pak přijeli podruhé, vypadali úplně stejně, ale tyhle vojáky jsme nevítali, z těch jsem měl strach. Když jsem šel domů, stáli s nataženými samopaly a vyptávali se, kam jdu. Chodil jsem tenkrát s dcerou v kočárku mezi tanky a musím říct, že to bylo hrozný,“ vzpomíná na srpnové dny roku 1968.

Tento zážitek udusil v Josefovi jakékoli sympatie k Sovětskému svazu i ruskému jazyku. Následující normalizační čistky navíc připravily jeho ženu, novinářku a spisovatelku Edu Kriseovou, o práci. Josef tak musel rodinu živit sám. Po dokončení FAMU nesehnal zaměstnání a mohl pracovat v Československé televizi jen jako externista. Jeho ženu normalizační režim stíhal tvrději, protože se zapojila do disentu.

V roce 1981 se stal režisérem Studia Kamarád, oblíbené televizní relace pro děti. Říká, že u pořadů pro nejmenší diváky nebyl dozor režimu tak přísný. Vadilo mu ale všudypřítomné pokrytectví, se kterým se v televizi setkával. Jinak se mluvilo po práci u piva a jinak v pořadech, které vytvářeli.

„Já cítím vinu a budu ji cítit celý život, že jsem nebojoval se zbraní v ruce proti komunismu, ale není to v mé povaze. Žena to vzala i za mě.“

Vpád

Na jaře 1968 lidé v Československu ožili nadějí. Komunisté slibovali zrušení cenzury, obnovení soukromého hospodaření a mnoho dalšího. To se však soudruhům v Sovětském svazu nelíbilo. Touha po svobodě by mohla nakazit i další země a národy ve východním bloku.

V noci na 21. srpna probudilo obyvatele této země hučení letadel a burácení tanků. Armády Sovětského svazu a dalších komunistických zemí Varšavské smlouvy naši zemi přepadly. Bezbranní lidé vybíhali do ulic, stavěli se do cesty tankům, snažili se s okupanty diskutovat, hrozili jim pěstmi. Všechno bylo marné. Naše lidově demokratická armáda tuto zemi nebránila. Vedení státu Sověti deportovali do Moskvy a přinutili jej ke kapitulaci. Až na Františka Kriegla se všichni – prezident Ludvík Svoboda, generální tajemník KSČ Alexander Dubček, předseda vlády Oldřich Černík a další – podvolili. Během srpnových dní Sověti zabili 137 lidí. Československo se na další dvě dekády stalo okupovanou zemí.